Ludvík Aškenazy

Narozen: 1921, Český Těšín zemřel: 1986, Bolzano (Itálie)

Novinář, básník, prozaik, dramatik, rozhlasový reportér, autor moderních pohádek

Pocházel z těšínské česko-židovské rodiny. Středoškolská studia absolvoval ve východopolské Stanislavi (mat. 1939), studoval slovanskou filologii a obecné dějiny na univerzitě ve Lvově, po vypuknutí 2. světové války byl evakuován do Kazachstánu. Tam působil jako středoškolský učitel do doby, kdy vstoupil do čs. armády v SSSR a zúčastnil se s ní bojů o Sokolovo. Během války obdržel za statečnost několik sovětských a československých vyznamenání. 1945 se seznámil a později oženil s dcerou spisovatele Heinricha Manna. Po válce byl zaměstnán v Čs. rozhlase jako reportér a politický komentátor ze zahraničí. Tato činnost ovlivnila i jeho literární tvorbu, v níž mají významné místo reportáže ze světa a rozhlasové hry. Publikoval v Literárních novinách, Kulturní tvorbě, Hostu do domu, Divadle aj. Od konce 50. let byl spisovatelem z povolání. 1968 emigroval do Německa; tam vydal na dvacet knih, v nichž se většinou vracel ke své starší tvorbě pro děti. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí několika žánrů, tvůrčích přístupů a postojů (publicistika a beletrie, poezie a próza, lyrika a epika, tvorba pro děti a pro dospělé, rozhlasová a divadelní dramatika). Pro počátek jeho literární práce jsou charakteristické především reportáže (Německé jaro, 1950, Všude jsem potkal lidi, 1955). Od druhé pol. 50. let – v dotyku s programem “poezie všedního dne” generace Května – propojoval reportážnost a dokumentárnost s přístupem lyrickým a každodennost s fantazií, jež byla blízká obrazotvorností dětí (Dětské etudy, 1955, Ukradený Měsíc, 1956, Indiánské léto, 1956, Milenci z bedny, 1959). Tato orientace se projevila i v Aškenazyho filmové scenáristice (Tam na konečné, 1957). Lyrismus a “dětský” pohled na svět kontrastoval v řadě jeho textů s obrazy krutosti a antihumánního cynismu, spjatými nezřídka s dobou válečnou a osudy Židů v době platnosti norimberských zákonů (Černá bedýnka, kniha básnických textů k fotografiím různých fotografů 20. století, 1960, Vajíčko, 1963). Paměť své generace, hlavně prožitky z války, zpracovával i v rozhlasových a divadelních hrách a filmových scenářích. V tvorbě pro děti vynikl Aškenazy moderními pohádkami (Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka, 1959, Praštěné pohádky, 1965, Pohádka na klíč, 1967, aj.).

Web vyrobili ve Webklient.cz