Vilém Závada

Narozen 22.05. 1905 v Ostravě, zemřel 30.11.1982 v Praze

Básník a překladatel

Otec Viléma Závady byl válcířem ve vítkovických hutích. Padl v roce 1915 na ruské frontě. Matka musela rodinu živit sama. Třebaže rodina žila nuzně, byl Vilém Závada jako velmi schopný žák po obecné škole přijat do tercie ostravského gymnázia, kde roku 1923 maturoval. Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu a ke konci studia připojil i knihovnictví. Po ukončení studií v roce 1927 se Vilém Závada stal redaktorem nakladatelství Aventina, kde uveřejnil desítky referátů a recenzí i rozhovorů s významnými autory, např. s F. X. Šaldou, V. Vančurou a K. Čapkem. Vilém Závada byl členem Devětsilu, V roce 1929 získal doktorát filozofie s disertací Václav Šolc, život a dílo, později vydanou s titulem Václav Šolc, básník Prvosenek. V těchto letech také Vilém Závada navázal přátelství s básníky své generace V. Nezvalem, J. Seifertem a F. Halasem. V roce 1933 odešel Vilém Závada do nakladatelství Melantrich a řídil Listy pro umění a kritiku až do roku 1937. Na redaktorskou a lektorskou práci v nakladatelstvích navázal Vilém Závada dlouholetým působením v Národní a univerzitní knihovně. Řadu let byl činný ve vedení česko-venkovských spisovatelů.

Tvorba webových stránek: Webklient